Pohádka o zlatém Chardonnay z vinařství Kašík
Za sedmero horami a sedmero vinohrady, na jižní Moravě, rozkládalo se království jménem Vinařství Kašík. Nebylo největší ani nejmenší, ale hrozny tam zpívaly ve větru a sudy dýchaly starobylým kouzlem.
V tom vinařství žil vinař jménem Vladimír. Měl cit v nose, pevnou ruku na lisu a srdce plné víry v terroir, kde vyrostl. Každý rok jeho Chardonnay šeptalo jiné příběhy: o slunci, o dešti, o půdě, která znala dědečka i pradědečka.
Jednoho večera, když měsíc zrál jako sýr a víno v tanku začalo zpívat tóninu zlata, zjevil se ve sklepě duch starého vinaře. Měl vousy z réví a oči jako kapky mladého vína.
„Vladimíre,“ pravil, „přišel tvůj čas. Vezmi tuto láhev – tu, co jsi z lásky k hroznům odložil jako nejlepší – a pošli ji do světa. Ne do Znojma, ne do Brna, ale až za Velkou louži – do Ameriky.“
Vladimír se zarazil. „Ale kdo jsem já, abych do Ameriky posílal víno?“
Duch se jen pousmál a zmizel ve vůni dubového sudu.
Poslechl tedy vinař a s pokorou i nadějí poslal láhev Chardonnay do velké soutěže vín v zemi daleké. A světe div se – přišlo zpět oznámení, že jeho víno získalo dvojité zlato. Ne jedno, ale dvě zlaté medaile, jakoby slunce nad Moravou zářilo i na druhé straně světa.
A od té doby se v Kašíkově vinařství vypráví, že když člověk naslouchá révě, věří v půdu a nespěchá s lahví do světa, může i pohádka skončit zlatem.